Sjíždění Úpy na raftech

01.05.2009 10:45

 Již tradičně skupina žactva oslavila svátek práce na raftech při sjíždění řeky Úpy na trase Havlovice – Babiččino Údolí. Do Havlovic se skupina staršího žactva dopravila na horských kolech přes St. Rokytník a Úpici. Mladší jeli doprovodnými vozy se Zdeňkem Plecháčem a školním autem s Oskarem, resp. Martinou Švarcovou.

Vzhledem k počtu dospělích jsme se v Havlovicích u mostu nalodili do třech raftů. První z nich obsadili starší kluci, kteří se cítili na samostatnou plavbu, ve složení: Opoča, Štěpán, Adam, Hýňa, David, Martin, Hárvy a Thomas Boruvka. Druhého raftu se zmocnily jezinky (Venďa, Jarča, Terka, Anička, Abina, Joha-na a Elis) a jako kormidelníka ulovily Oskara. Poslední raft ovládli mlaďoši (Čenda, Filip, Marek, Adam, Míša, Kryštof a Martin Rychlik) dobrovolně-nedobrovolným kormidelníkem byla nominována Jitka. A tak jsme vyrazili. Po břehu nás doprovázela autem Martina, která zajišťovala také fotodokumentaci, a na kole uháněl Honza A. alias pan Extrým, který natáčel náš výkon kamerou.

Plavba probíhala poměrně poklidným tempem. Vody bylo naštěstí dostatečně, takže plně naložené rafty příliš netrpěly. Jako kritické místo se ukázal splav u Slatinského mostu, kde uvízl raft mlaďochů. Bohužel se nepadařilo raft uvolnit pádli ani vyložením kormidelníka, nakonec musela raft opustit celá posádka. Odtížený raft se poté dal do pohybu, čehož rychle využil Marek a naskočil na něj a zmizel zbytku posádky z obzoru. Mlaďoši a Jitka zůstali bez plavidla v třetině řeky bez pomoci a museli se dostat na břeh, bohužel museli brodit na ten vzdálenější, kde bylo možné se z vody dostat ven. Proud byl poměrně silný a tak se stalo, že nám proud strhl Čendu, který rázem zmizel kdesi v dáli. Namále měl také Martin Rychlík, který zůstal viset na splavu a držel se kamene. Toho se naštěstí podařilo zachránit Jitce. Zbytek posádky se dostal již bez větších potíží na břeh. Čenda se vylovil cca 200 m pod splavem a Máru s raftem zachránili starší kluci, kteří se při záchranné akci také vykoupali. Všichni tedy vyvázli téměř bez újmy. Nejvíce byli z nenadálé situace otřeseni Čenda s Martinem, a tak jsme dále pokračovali bez nich a kluci se vezli autem s Martinou (samozřejmě po převlečení se do suchého oblečení!).

Zbytek cesty do Babiččina údolí jsme již zvládli s přehledem a téměř jako profíci jsme zdolali také Viktorčin splav! Na konci putování na nás již čekal Zdeněk Plecháč a Martina. Domů jsme se potom přesouvali auty a skupina starších s Jitkou dojela na kolech s Hořiček do Trutnova.

Výlet se vydařil! Přibyly nové zážitky a nikdo se neutopil! Uvidíme, co nás na trase potká příští rok :o) Fotky z akce naleztene ZDE.

Zpět